Druhy navigace
Cesta na jih. Dva a půl dne asfaltu dolů k moři, pak jedno dopoledne v dunách, kde žádná mapa na světě nezná silnici, a večer zase asfalt až před hotel. Tři úplně jiné způsoby, jak se nechat vést. Jedno plánování.
Aplikace se tě neptá, v jakém jsi režimu. Ptá se na jedno: čeho se zrovna držíš?
Silnice: trasa s povahou
Normální případ navigace na motorku, a ten, který umí každá aplikace: zmapované cesty, pokyny k odbočení, přepočet, když odbočíš jinam. Zajímavé to začne být až u otázky, které silnice to budou.
Když existuje víc rozumných cest, vybere trasa tu s méně semafory a méně kruhovými objezdy a velká města nechá nalevo. Kvůli tomu ale nezajíždí.
Klikaté úseky bere ráda, a jako kvalitu, ne jako čárky na seznamu: vracečka je něco jiného než dlouhý oblouk a kruhový objezd není zatáčka. Počítá se i krajina.
Se signálem se trasa počítá u nás a o každé silnici tam leží víc vědomostí než v telefonu. Bez signálu počítá telefon sám. Profil zůstává, čím byl: Tourer zůstane Tourer, Adventure zůstane Adventure. Jen telefon zná silnice, ne zatáčky, výhledy a další detaily.
Čtyři profily pro motorku
K výběru jsou čtyři profily, volí se pro každou trasu zvlášť.
Fast - první a poslední den vícedenního výletu. Fast tě spolehlivě rychle dostane z domova pryč a nakonec zase zpátky, skoro přesně tak, jak by jelo auto s obyčejnou navigací, dálnice včetně. Jen tam, kde je víc možností, vezme tu s méně semafory, méně velkoměst a, když se to hodí, tu hezčí. Zbytečné zajížďky nedělá.
Tourer - to, kvůli čemu sis motorku koupil. Okreska místo dálnice, čára, kterou by jel místní, se zatáčkami a krajinou.
Adventure Light - pro gumy 80/20 nebo 70/30. Asfalt jako základ, šotolina ráda, ale zdrženlivě. A pro toho, kdo se svou 280kilovou motorkou nechce celý den na šotolině - ale ani se jí nebojí.
Adventure - pro gumy 50/50, a svébytný režim. Adventure se neptá, jak rychlá silnice je, ale jaká je. Proto bere pistu, kde ostatní berou asfalt. A proto je tu čas příjezdu hrubé vodítko, ne termín.
Přerozhodnout se jde i za jízdy. Jízda běží dál, záznam taky: nastavíš další cíl, vybereš profil, který k němu sedí, a jedeš. Fast k hranici, Tourer přes průsmyk, NoRoad do dun.
Offroad většinou znamená off-asfalt
Čemu většina říká offroad, je ve skutečnosti off-asfalt: šotolinové cesty, pisty, nezpevněné silnice, které v mapě jsou. Přesně to dělá Adventure, s úplně normální trasou a pokyny k odbočení.
Co Adventure umí, ukáže tam, kam to země pustí. Jestli smíš po šotolinové cestě jet, totiž nestojí v mapě, ale u cesty a v zákonech země. Mnoho zemí chrání všechno mimo uvolněné trasy, některé velmi přísně. Nakonec platí cedule a zákon, ne trasa.
Bez silnice: NoRoad, navigace podle azimutu
Offroad doslova: mimo silnici, ne jen mimo asfalt.
Jsou kraje, kde nekončí silnice, ale pravomoc mapy. Poušť. Step. Vyschlé koryto řeky. Dunové pole, které příští týden vypadá jinak. Sahara, Mongolsko.
Pro tyhle kraje je NoRoad, a pro všechny, kdo tam nechtějí točit papírovým roadbookem na řídítkách. Dáš si bod, zaměříš ho a cestu si hledáš sám. NoRoad trasu nepočítá, protože není co počítat. Na mapě leží čára k dalšímu bodu a k ní vzdálenost vzdušnou čarou. Žádný pokyn k odbočení, žádné přichytávání na silnici, která neexistuje. Bod platí za dosažený, když jsi dost blízko, a co je dost blízko, nastavíš si sám.
Mezi domy a silnicemi to smysl nedává, leda že by sis hrál na hon za pokladem. Kdo jezdí v takových krajích, už dávno chápe, co tenhle režim dělá. Kdo ne, asi ho nepotřebuje.
Po tvé vlastní čáře: jízda po GPX stopě
Máš GPX. Z fóra, od kamaráda, z deseti let sbírání tras. Jsou s ní tři cesty.
Jako trasa. Aplikace z čáry udělá trasové body a tvůj profil spočítá úsek mezi nimi. Odchýlí-li se trasa někde od čáry, přesuneš tam pár bodů nebo vezmeš jiný profil, dokud to nesedí. Nastavené body můžeš rovnou upravit po svém. Uzavírky, které mají v mapě datum, platí i tady: přes průsmyk se zimní uzavírkou v prosinci žádná trasa nevede, pro plánování v červenci ano.
Jako předloha. Čáru si zobrazíš na mapě a vedle ní naplánuješ vlastní trasu s vlastními body.
Jako čára: TraceRide. Čáru jedeš sám, aplikace ji položí na silnice a ohlásí odbočky. Cizí čára je něco jiného než naplánovaná trasa: není tu žádný další trasový bod. Je tu jen ta čára.
Když z ní sjedeš - uzavírka, kafe, špatná cedule - nestane se proto to, co znáš. Žádná nová trasa. Žádné „otočte se, jakmile to bude možné“. Dostaneš cestu zpátky na svou čáru, a to dopředu: na bod, který leží před tebou, ne tam, kde jsi z ní sjel. Kdo někdy od navigace dostal příkaz vrátit se dvacet kilometrů, které zrovna projel, ví, v čem je celý rozdíl.
Nejde-li čára položit na silnice, jedeš ji jako NoRoad, bez pokynů k odbočení. Aplikace ti to řekne, aniž by se ptala.
Šev: etapy, varianty, vícedenní výlet
Teď část, pro kterou branže nemá jméno.
Cesta leží v aplikaci jako složka. V ní jsou naplánované etapy, náhradní trasy, celá stavba vícedenního výletu. Každý úsek si nese vlastní způsob: příjezd jako Fast, dunové pole jako NoRoad, večer jako Tourer až před hotel. I GPX čára smí být článkem řetězu.
Když složka přepíná dál, na konci příjezdu nekončí jízda, ale úsek. Další se načte a jede se dál. Žádný dialog, žádné doptávání, žádné „přejete si“. Zastavíš na benzince, protože chceš tankovat, ne protože má software otázku.
A varianty. Doma málokdy plánuješ jednu trasu. Plánuješ tři. Tu hezkou přes průsmyk. Tu krátkou, kdyby měl po čtyřech dnech zadek jiný názor než hlava. Tu údolím, protože předpověď od čtvrtka buď lže, nebo ne.
Všechny tři leží v jedné složce. Ostrá je vždycky jen jedna, ostatní jsou odstavené a řetěz je přeskočí. Ne smazané, jen stranou. Večer na hotelu, pivo vedle: jednu vypnout, jednu zapnout. Ráno tě aplikace povede po té, pro kterou ses rozhodl, a zbytek schová na pozítří.
Dvě věci aplikace výslovně nedělá. Nikdy ti nepřehází pořadí. A nevynechá nic sama od sebe: začíná-li další úsek o kus dál, řekne ti to a stejně ho načte. Složku jsi poskládal ty, ne ona. Jak, stojí v příručce v části Plánování vícedenního výletu.
Ve skupině
Při skupinové vyjížďce rozešle ten, kdo skupinu vede, aktuální trasu všem. Každý ji jede se svou aplikací a slyší své vlastní pokyny. Kdo se utrhne, uvízne na semaforu nebo špatně odbočí, toho jeho aplikace vrátí na trasu skupiny, a tím i ke skupině.
Sdílení tras: GPX a .mnav
Sdílí se mimo aplikaci: na fóru, e-mailem, krátkou zprávou, všude, kde si s ostatními vyměňuješ trasy.
GPX umí trasy. Neumí pořádek. Pro jednu čáru to stačí a GPX rozumí každý.
Kdo posílá celou cestu, s etapami, stopami a trasami dohromady a pořadím, které něco znamená, pošle ji jako .mnav. Cestuje s ním celá složka: struktura, pořadí, která varianta je odstavená a jestli se přepíná dál. Příjemce nic nepřerovnává. Jede - nebo se na místě sám rozhodne, která z připravených variant bude ostrá. Víc v části GPX a .mnav.