Porozumět trasovým bodům
Trasový bod není tečka na mapě, ale rozhodnutí. Jsou dva druhy — a ke každému ještě jedna otázka.
Průjezd, nebo zastávka
Průjezd. Trasa bod vezme s sebou, ale nezastaví u něj. Pro „tudy přes tenhle průsmyk, ne přes ten druhý": dáváš čáře směr, nic víc.
Zastávka. Tady slezeš ze stroje. Trasa se v tom místě rozdělí na dvě etapy a můžeš k ní přidat čas čekání, který se promítne do času příjezdu — benzinka, hotel, kavárna s výhledem.
Aplikace volí za tebe: volné ťuknutí do mapy je průjezd, ťuknutí na konkrétní místo je zastávka — kdo klepne na hotel, většinou tam chce. Přebít to můžeš vždycky.
Smí se tu otáčet?
Ke každému z těch dvou patří otázka, jestli se trasa v tom bodě smí otočit.
U průjezdu je otáčení vypnuté. Projedeš a pokračuješ svým směrem — jinak by se z ukazatele směru stala otočka.
U zastávky je zapnuté, protože tam stejně stavíš a často se musíš vracet stejnou cestou: slepá odbočka k vyhlídce druhý konec nemá.
Obojí se dá přepnout u každého bodu zvlášť.
Kdy je bod dosažený
Následující platí pro navigaci po silnici. V režimu NoRoad žádná silnice není, ke které by se dalo něco přiložit — tam platí pevný okruh 100 metrů a přesněji to říká kapitola o garáži.
Bod může sedět na silnici, nebo vedle ní — vyhlídka málokdy stojí uprostřed vozovky. Trasa ho položí na nejbližší sjízdné místo a kruh, od kterého bod platí za dosažený, se zvětší přesně o tuhle vzdálenost. K tomu 30 metrů navíc.
Čím dál od silnice tvůj bod leží, tím velkorysejší je rádius. Žádné pevné číslo, které je pro jednoho moc těsné a pro druhého moc široké.
Žádné přepočítávání u stojanu
Kolem toho kruhu leží druhý, o 50 metrů širší. Uvnitř něj aplikace nepřepočítává. Zajet na parkoviště, přirazit ke stojanu, najet do příjezdu k hotelu — navigace zůstane v klidu, místo aby tvoji pauzu na kafe brala jako chybu.