Blog on MotoNavigator

Chorvatsko. Víc plánu nebylo.

Tue, 20 Oct 2026 00:00:00 +0000

Osmnáct let řidičák, pět týdnů R 1250 R, devět dní času - a jedno slovo místo plánu cesty.

Podmínka byla přesně jedna a skládala se z jediného slova: Chorvatsko.

Žádné datum návratu kromě počtu dní. Žádná rezervace. Žádná trasa.

Co taky nebylo: zkušenosti.

Řidičák jsem měl už osmnáct let. Stojí na něm, co smíš řídit, a u mě tam stála i velká motorka. Osmnáct let jsem ji tedy nosil pořád u sebe, v peněžence. Neřídil jsem vůbec nic.

Před bouřkou přes Grossglockner

Wed, 21 Oct 2026 00:00:00 +0000

V sedm jsem byl vzhůru. Bouřku jsem si ověřil už večer a probral ji u hotelu s dalšími motorkáři, ráno se to ještě jednou potvrdilo: Bouřková fronta se blížila, na odpoledne přes Alpy, a my jsme chtěli zůstat před ní.

Takže jedeme. Krátce po deváté jsme seděli na motorce a bylo to nejlepší rozhodnutí dne. Hned na začátku ležela u cesty přehrada, špinavá, ale nějak hezká.

To je pravé umění cestování na motorce a s technikou jízdy nemá nic společného: Nejedeš proti počasí, jedeš před ním. Kdo vyrazí ve dvanáct, vyjednává ve čtyři s bouřkou o přednost. Kdo vyrazí v devět, je ve čtyři o dvě stě kilometrů dál a dívá se na celou věc z druhé strany.

Vítr, kvůli kterému jedeš šikmo rovně

Thu, 22 Oct 2026 00:00:00 +0000

Třetí den jsem nechal za sebou nejkrásnější silnici té oblasti a jel k moři. Krátce po desáté jsme vyrazili z hotelu u Nova Gorica, kousek slovinské dálnice, pak Rijeka, a potom už jen pobřežní silnice přes Crikvenicu a Senj. Silnice byla pobřeží.

Bez lítosti. Chorvatsko je pobřeží. Pobřeží je výhled, krása pro oči, silnice, která se ovíjí kolem skalních útvarů.

A pak tu byl vítr.

Kdo jede na chorvatské pobřeží, měl by znát jedno slovo, než vyrazí. Bóra. Padavý vítr, který se řítí z pohoří Velebit, často drží celé dny a přitom neustále mění sílu i směr. Ten poslední detail je rozhodující. Stálý boční vítr je početní úloha: naklonit se, držet impuls na řídítkách, hotovo. Vítr, který mění směr každou sekundu, je regulační smyčka s proměnným zesílením soustavy - koriguješ proti síle, která zmizí přesně ve chvíli, kdy tvoje korekce zabere.

Káva, pekař a velmi spontánní trajekt

Fri, 23 Oct 2026 00:00:00 +0000

Příští ráno v sedm jsem stál v cizí kuchyni a zažíval kolaps základního zásobování.

Žádná káva.

Nechci to relativizovat. Byt měl všechno: sporák, lednici, nádobí, hrnce, rychlovarnou konvici. Co neměl, bylo cokoli, z čeho by se dala udělat káva. Žádný kávovar, žádná konvička, žádná instantní káva, žádná kapsle, nic.

Otevíral jsem skříňky, jednu po druhé, a koukal za hrnce. Lisa ještě ležela v posteli a z vedlejšího pokoje komentovala situaci. Naříkala a nadávala, a měla pravdu. Necituju.

Pokoj za hodinu

Sat, 24 Oct 2026 00:00:00 +0000

Z trajektu v Anconě člověk nevypadne. Trajekt ho vyloučí.

Šest hodin ráno, hluk motorů, hlášení ve dvou jazycích, neonové světlo na autopalubě, které ti sdělí, jak vypadáš. Pár hodin spánku, zbytek v polospánku mezi lodní naftou a dítětem, které mělo časem něco důležitého sdělit. Dvacet čtyři hodin nesprchovaný. Sůl v obličeji, sůl ve vlasech, sůl nejspíš i v bundě.

A pak, kolem sedmé, první, co uvidíš, když se otevře klapka: průmyslový přístav. Ancona má hezkou stránku, ale tu ti v sedm ráno z rampy neukáže. Z rampy ti ukáže kontejnery, jeřáby, kamionové pruhy, celní budky a proud dopravy, ve kterém je motorka se dvěma lidmi a zavazadly nejslabším prvkem.

Stelvio zná každý. Ale znáš jižní stranu Vršiče?

Wed, 30 Sep 2026 00:00:00 +0000

Jsou průsmyky, o kterých se mluví. A jsou průsmyky, o kterých se mluví až potom.

Stelvio patří k té první skupině. 48 vraceček na straně od Pradu, očíslovaných, s cedulemi, podle kterých odpočítáváš pozpátku jako při startu rakety. Tu fotku viděl každý: serpentiny, které se táhnou dolů svahem jako odhozený kabel. Každý tam byl, nebo tam chce. V sobotu stojí nahoře víc GS než na parkovišti u dealera. Vím to. Byl jsem jeden z nich.

Stůl bez hostitele

Sun, 25 Oct 2026 00:00:00 +0000

Dál na sever, pak na západ. Dopoledne bylo připomínkou, proč se v srpnu vyhýbat pobřežním silnicím.

Rimini.

Rimini jsem si dal jako cíl. Pak přišly davy turistů a mně se zvedl žaludek.

Chci být fér. Žijí tam lidé, kteří za nic nemůžou. Ale Rimini v plném létě, na motorce bez kapotáže, se spolujezdkyní a zavazadly, je řada semaforů, hotelových příjezdů, chodců s nafukovacími lehátky, skútrů bez rozpoznatelných pravidel a dopravního proudu, který si to označení nezaslouží. Je horko, stojí se, a boxerový válec, který při pětatřiceti stupních v koloně sedí vedle tvé holeně, se rychle stane osobní záležitostí.

Přítel a kamera

Mon, 26 Oct 2026 00:00:00 +0000

Dolů na pobřeží do Viareggia, za přítelem.

Sedmý den měl cíl, a ten nebyl ani průsmyk, ani pamětihodnost. Byl to člověk, kterého jsem dlouho neviděl: přítel v Itálii, který byl ve hře už na Pagu. Chorvatsko bylo odškrtnuto, podmínka splněna. Všechno, co teď přišlo, byl přídavek, a přídavek smí navštívit přítele.

Od Pagu jsme měli za sebou noční trajekt, plážový hotel a vinařství s prostřeným stolem. Ve čtvrtek dopoledne byl Jadran ještě vedle silnice, teď to šlo napříč Itálií k druhému moři. Nejkratší cestou do Frank Viareggio neleží. Přítel, kterého jsi dlouho neviděl, je nejlepší důvod pro zajížďku.

42 stupňů v Lombardii

Tue, 27 Oct 2026 00:00:00 +0000

Od moře na sever. Krátce před jedenáctou jsme s Lisou vyjeli z Viareggia. Den začal u moře a skončil o 357 kilometrů dál v Trentinu. Nejdřív to šlo do Carrary, pak Lunigianou, pak na dálnici a přes Apeniny do Parmy. Za Parmou začala rovina.

Lombardie v srpnu je trouba. 42 stupňů ukazoval displej motorky, k tomu opar, žádný vítr, dálnice a rychlostní silnice, a vzduch, který tě zasáhne, je teplejší než tvoje kůže. Na nahé motorce proti tomu není obrany. To není protivítr. To je fén, na celou plochu, tři hodiny. Zastavovali jsme každých čtyřicet minut, pili, lili vodu na letní funkční prádlo, aby aspoň něco chladilo, a jeli dál. To bylo brzy horší než v Maroku.

Závěrečný boss a 707 kilometrů domů

Wed, 28 Oct 2026 00:00:00 +0000

Pět týdnů na vlastním stroji. Předtím osmnáct let ani metr. Roadster. Lisa vzadu. Zavazadla. Pozdní léto.

A já jsem vyrazil na Stelvio.

Byla neděle. Kolem desáté jsme vyjeli od Comano Terme na sever a v poledne jsme měli ve Vinschgau dobrou hodinu pauzu. U Pradu začíná pradská strana průsmyku.

Zpětně to bylo trojnásobně hloupé a chyby vyjmenuju jednotlivě, protože jednotlivě byly vyhnutelné. Za prvé: začátečník. Za druhé: se spolujezdkyní a zavazadly, tedy s úplně jiným jízdním chováním, než jaké jsem za těch pár týdnů poznal. Za třetí: rovnou závěrečný boss. V Evropě je jen málo průsmyků, které začátečníkům tak málo odpouštějí: 48 číslovaných vraceček a v každé z nich provoz.